Ať máte nebo nemáte PRARODIČE, víte že jsou členy Vaší nejbližší rodiny. Když se narodíte, jsou Vám na blízku úplně stejně, jako Vaši rodiče. V některých případech, jsou PRARODIČE s Vámi více času. Jestliže jsou rodiče pracovně vytížení, pak babička s dědou jsou v záloze a jste s nimi. PRARODIČE Vás vidí vyrůstat od samého začátku, rozmazlují, milují a tráví s Vámi čas. Pokud jim zdraví dovolí, jsou to takový parťáci, kdyby náhodou rodiče něco zakázali.
Kdo PRARODIČE má a zažil ví, jak je to velký dar mít babičku a dědu. Každému se to bohužel nepoštěstí, nebo naopak z nějakého důvodů nejste v kontaktu. Každopádně mi jistě dáte za pravdu, že po rodičích víc na světě není.
VZTAHY Z PRARODIČI…..
V žádné rodině to není ideální, ale jestliže máte krásné vztahy s babičkou a dědou, je to krásné. Někdy to bohužel nejde. Vy pak žijete s pocitem, že sice babičku s dědu máte, ale chovají se, jako byste neexistovali. Je to smutné, jenže co s tím? Snažili jste si položit tuto otázku? I když to není jednoduché, někdo musí udělat první krok k usmíření. Jestli je to možné, pokuste se o nápravu vztahu s Vašimi blízkými, dokud je to možné. Co si budeme nalhávat, prarodiče mají nějaký už ten věk a pak toho můžete litovat.
NAVŠTĚVOVÁNÍ BABIČKY A DĚDY
Většinou se scházíme s rodinou o víkendech. Taky si pamatujete pravidelné obědy u babiček každou neděli? Dá se říct, že je to vlastně tradice některých rodin. Byla buď klasika vepřo-knedlo-zelo nebo řízky. Každopádně šlo o to, že se u jednoho stolu sešla více méně celá rodina. Je pak smutné, když se sejdete u jednoho stolu a někdo tam chybí. Proto pokud je to možné, navštěvujte PRARODIČE, dokud jsou tady s námi. Pak si budete vyčítat, že jste tam jezdili málo.
BABIČKA S DĚDOU, jako spojenci…
Jistě zná poměrně dost lidí z nás. To, co maminka a tatínek zakáže, babička a děda dovolí. Jako by to nikdy nevymizelo, protože je to vlastně pořád stejné, ať je Vám sedm nebo třicet let. PRARODIČE pro svoje vnoučata mají slabost a udělají pro ně vše, co jim na očích vidí. Jestliže jedete k babi na prázdniny, máte v podstatě takovou svobodu…bez rodičů. Takže prázdniny většinou bez sekýrování. I když můžu říct, že za každé zlobení, jsem klečela v koutě na hrachu.
NĚKDY K BABI A DĚDOVI ZAJEDEME….
Bohužel se to v některých rodinách stává. Buď nechcete nebo Vám to z nějakého důvodu nevyjde. Většinou návštěvy u PRARODIČŮ omezujeme v pubertě, protože nás to tam nebaví. S odstupem let ale zjistíme, že to byla chyba a opět je začneme navštěvovat častěji. U někoho k tomu nedojde a navštěvujete je pouze o narozeninách nebo Vánocích. Proč tomu tak je? Opravdu si každý nemůže najít čas na svoje blízké? Nebo to jsou jen výmluvy? Jistě, že to má každý jinak, ale není to škoda? Pak většinou dochází k odcizení a vztahy se polámou.
A pokud máte jen babičku nebo dědu, Vaší návštěvu uvítají o to více. Víte, samota bolí. Pokud je člověk sám, potřebuje ve své blízkosti rodinu ještě víc.
Pokud máte babičku a dědu, zajeďte za nimi. Věřte, že Vás tak moc rádi uvidí, že by za to dali cokoli. Ve stáří mají lidé jiné myšlení a potřeby. Jsou v důchodu, a i když mají práci na své zahrádce nebo svoje koníčky, pořád pro ně na prvním místě budou jejich děti a vnoučata. Važte si toho, že je máte, protože každý to štěstí neměl nebo nemá. Čas letí, a naši blízcí odcházejí.