Kamkoliv se dnes hneme, tak nás pronásleduje ideál krásy. Na titulních stranách časopisů, v televizi, na internetu, sociálních médiích, plakátech a tak dále. Je vytvářen opravdu vysoký standard krásy, kterého těžko dosáhne každý. Vlastně je úplně nemožné, aby ho dosáhli opravdu všichni lidé. Na mladé dívky a chlapce je vytvářen veliký nápor a zejména v období dospívání je toto velmi nebezpečné. Nereálné ideály a bezradnost jedince k jejich dosáhnutí vedou k nízkému sebevědomí, ale i k mnohem závažnějším a hůře řešitelným problémům.
Když vidíme na plakátě, či na jakékoliv fotce osobu, která se nám jeví jako dokonalá, tak nám málokdy dochází, že tato fotka mohla a pravděpodobně také prošla mnoha úpravami, vylepšeními a tedy to na co se díváme není skutečný člověk, ale vyumělkovaná fasáda. Každý z nás se rád cítí krásný a rád je spokojený se svým vzhledem a pravděpodobně i chce sám sebe určitým způsobem reprezentovat a proto, když třeba vkládá fotku na sociální sítě, tak si malinko poupraví červené tváře, velikost rtů a podobně. Ovšem tyto drobné a rychlé změny na počítači vytvářejí opravdu nereálný obraz a zásadní problém vysokých standardů na vzhled všech lidí.
Ať chceme nebo ne, tak to co vidíme kolem nás nás ovlivňuje. Podvědomě se nám vkládají do paměti obrázky lidí, kteří jsou dokonalí a bezchybní. Když se poté snažíme vypadat jako oni, tak zjistíme, že ono to vlastně nejde. V realitě nejde dosáhnout vyumělkovaného ideálu krásy portrétovaného na internetu a v médiích. Očekávání, že lidé obecně budou všichni krásní dle nastaveného ideálu je naprosto zcestné. Měli bychom se jako společnost více zaměřit na podporu lásky k sobě samému. Obdivovat ty věci, kterými se od ostatních lišíme a které nás dělají originálními. V těchto věcech je to kouzlo pravé krásy a ne v obrázcích na internetu.
