V dřívějších dobách, které ještě pamatuji, se v záležitostech zdraví řešily obvykle až následky. Dokud to s námi vypadalo dobře, žili jsme tak, jak jsme žili, a když se u nás něco pokazilo, šli jsme k doktorovi, aby nás léčil. Což se ale prý mění. Dnes už prý máme více rozumu, a tak nechodíme do ordinací jenom tehdy, když nám něco je a když potřebujeme něco předepsat, ale i jen preventivně. Aby se na nás kouklo a věděli jsme, zda se nevyskytlo nějaké nebezpečí, které by se dalo vyřešit dříve, než by přerostlo v problém.
Letos prý přišlo v prvním pololetí na takovou prevenci k praktickému lékaři o zhruba 145.000 pojištěnců VZP víc než před rokem a bylo jich jeden a půl milionu, což je poměrně úctyhodné číslo. Ve srovnání s dobou před koronavirem je to prý dokonce nárůst o dvacet procent. A pokud je tu zájem o něco konkrétního, pak je to hlavně prevence rakoviny.
Podle ředitele VZP jsme prostě stále zodpovědnější k sobě i ke svému zdraví. Ovšem skutečností je, že za častějším využíváním prevence je i skutečnost, že jsme lékaři na takové preventivní prohlídky častěji zváni. Že jsou nám jimi tyto připomínány. A doktoři nám tuto prevenci více připomínají proto, že jim za ni pojišťovny začaly více platit. Doktoři jsou tím pádem více motivováni k tomu, aby nás lidi na preventivní prohlídky zvali.
Ovšem k preventivním prohlídkám nás nemají přimět jenom zmínění doktoři. Chce nás k nim dotlačit prý i stát. Podle projednávané novely zákona o veřejném zdravotním pojištění máme být my lidé odměňováni za prevenci a každý z nás by měl mít osobní účet u své zdravotní pojišťovny. Protože prevence znamená i úsporu peněz ve srovnání s léčením toho, co se zanedbá.
Ale abychom chodili na preventivní prohlídky, musí být kam. A to prý často není. Prý asi půl milionu Čechů nemá svého praktického lékaře, a tedy ani kam chodit za prevencí. A v tom se určitě nelepšíme.